Menu
Výrobky Zkušenosti

Objednat katalog

Vaše údaje

Objednejte si nyní zdarma exkluzivní časopis BORA s informacemi o našich kuchyňských systémech a poutavých příbězích ze světa BORA.
Respektujte prosím: Pole označená * jsou povinná.
Edice 10 | 10 Asijská kuchyně s Vroni Lutz

Edice 10 | 10 Asijská kuchyně s Vroni Lutz

10 | 10 Edice - Asijská kuchyně s Vroni Lutz

Edice 10|10 „Asijská kuchyně sepsaná a předvedená Vroni Lutz“, týmovou kuchařkou profesionálního cyklistického týmu BORA – hansgrohe nadchne svými asijskými recepty, které jsou připraveny jednoduše a rychle – tedy 10|10.  „Perfektním pokrmem rozumím jídlo bez kudrlinek“, říká Vroni.  A právě takovéto recepty „bez kudrlinek“ se nacházejí v této knize.  Co se značce BORA podařilo v architektuře kuchyní, to je pro Vroni cíl u kuchyňského sporáku:  Zpochybňuje dané věci a má odvahu vymýšlet nové způsoby existujících receptů a realizovat je.

Během několika málo let se dynamická rodačka z německého Chiemgau Veronika Lutz vypracovala na známou kuchařku.  Své kulinářské umění si osvojila převážně autodidakticky.  A z toho profitují nyní také cyklisté z týmu BORA – hansgrohe.  Jako týmová kuchařka se stará o zdravou, ale zároveň lahodnou stravu.  Psal se duben roku 2015, když se v televizní kuchařské show „Game of Chefs“ objevila mladá žena v kostkované košili.  Působila tak svěže a přirozeně, že se do ní zamiloval celý národ televizních diváků.  A jako jediná amatérská kuchařka se ve finále Veronika Lutz probojovala na třetí místo.  „Možná to je můj způsob, jak zacházet se stresem, jsem uvolněná a hodně mluvím“, míní Vroni, jak jí všichni říkají.  „Nervózní jsem byla jenom pár minut.  Pak jsem na všechny kamery kolem zapomněla a málem jsem v zápalu boje o jednu zakopla.“

S 34letou kuchařkou se setkáváme v její domovské obci Riedering v Chiemgau.  A od první minuty jsme uchváceni energií, kterou Vroni vyzařuje.  Má tři děti, „dvě holčičky a jednoho hošíka“.  Starat se o ně by vlastně byla práce na plný úvazek.  Ale zároveň se momentálně stará o staveniště poblíž jejího domu.  Tam vzniká denní kavárna podle jejích představ.  V nadcházejícím roce by ji chtěla otevřít.  Tím se jí splní velký sen.  „Budeme podávat snídaně, v poledne zdravé snacky a sendviče a odpoledne úplně klasicky kávu a zákusky“, vypráví.  Jednou týdně by ale chtěla vařit i večer.  Podávat skupinkám čítajícím kolem 20 hostů menu o šesti chodech.  Ale ve stylu Vroni, zcela bez číčovinek.  Lidé tady budou sedět u dlouhého stolu, povídat si, bavit se.  A jídlo se bude podávat na velkých starobylých servírovacích talířích, každý se obslouží sám.“ Ano, už je zřejmé:  ačkoliv byla jedna z jejích kreací v soutěži „Game of Chefs“ považována za pokrm jednoho z hvězdičkových kuchařů, je pro ni produkt důležitější než celé kulinářské hvězdné nebe.  Nespokojí se s ničím jiným, než nabízet kuchyni na nejvyšší úrovni.  Ale bez naškrobených ubrousků, škrobených výrazů a škrobené atmosféry.  Je ale na čase ještě zmínit, že Vroni má ještě jednu další práci.  Je kuchařkou cyklistického týmu BORA – hansgrohe.

K firemní filozofii společnosti BORA také patří svěřovat velmi zodpovědné pozice kreativním uchazečům z jiných oborů.  Tak, jako BORA inovovala díky svým produktům kuchyňskou architekturu, tak také Vroni čas od času zpochybňuje zavedené věci.  Má odvahu vymýšlet nové způsoby existujících receptů a realizovat je.  Sebevědomě si stojí za svým.  Úspěšně.  Když mluví o cyklistickém týmu BORA – hansgrohe, říká „moji hoši“.  Díky své nekomplikované povaze je Vroni u sportovců velmi oblíbená.  A během krátké doby si vytvořila nejvyšší respekt.  Také proto, že ví, co „její hoši“ po závodu, při kterém spálí mezi 6 000 a 8 000 kalorií, potřebují.  „Na kole sedí šest hodin, tak ať se těší na to, co dostanou k jídlu na noc“, říká Vroni svým šarmantním chiemgauským dialektem.  Ovládá skvěle umění vykouzlit svými kreacemi vyváženou zdravou stravu, plnou kulinářských požitků.  „Chutná to jako v 3hvězdičkové restauraci“, chválil ji nedávno jeden z týmových jezdců.  „To mě samozřejmě potěšilo“, přiznává.  Její identifikace s cyklistickým týmem jde dokonce až tak daleko, že tato bývalá sportovní plavkyně, která byla dokonce členkou národního týmu juniorů, nyní sama začala jezdit na závodním kole.  Ale my zůstaneme u vaření.  Do role kuchařky vklouzla Vroni v „pozdním“ věku a jako autodidaktička.  S vařením začala teprve během svého studia ekonomie a následující návštěvy školy pro medicínsko-technické asistenty.  „ Z nouze cnost“, říká se smíchem.  Jejím idolem u sporáku nebyl žádný hvězdný kuchař, ale její matka.  „Fastfood jsme doma nikdy neměli.  Moje matka vařila vždy s čerstvými přísadami ze zahrádky a především velmi dobře.“ A přesně to chtěla Vroni také.  Brzy ale zjistila, že ji navzdory očekávání vaření hrozně baví.  A že k němu má talent.  To potvrzují i její přátelé, pro které dříve ráda vařila.  Protože chtěla své ambiciózní amatérské kuchařské umění povýšit na profesionální úroveň, vypomáhala v kuchyni restaurace Gut Apfelkam v nedalekém Rohrdorfu.

Umění Vroni bylo spoluutvářeno také italskou kuchyní.  „Moje teta žila v Toskánsku.  Vždycky, když jsme měli pár volných dní, jela naše rodina za ní.“ A dodneška je Itálie pro Vroni kulinářským zjevením.  „Člověk často vejde do ristorante a pomyslí si, panebože, kam jsem to vlezl“, vypráví.  „Ale pak stojí u sporáku mamma a udělá to nejskvělejší jídlo, co jste kdy dostali.“ I její oblíbený pokrm pochází z italské kuchyně:  Melanzane alla parmigiana.  Spoustu inspirace ale našla v asijské kuchyni, neboť ji fascinuje přehlednost a jednoduchost na nejvyšší úrovni.  Tak moc, že o tom nyní spolu s Borou přináší na trh knihu.  „V ní se dozvíte, jak na grilu Tepan z nerez oceli v cuku letu vykouzlíte z několika mála přísad asijské pokrmy, které mají něco do sebe“, tak to popisuje Vroni vlastními slovy.  Kniha patří k řadě kuchařek BORA s vlastními recepty a koncepty vaření 10|10.  To znamená, že na realizaci projektu stačí 10 minut přípravy a 10 minut vaření.  „Perfektním pokrmem rozumím jídlo bez kudrlinek“, říká Vroni. A právě takovéto recepty „bez kudrlinek“ se nacházejí v této knize.  Vroni ví, co chce.  Co sama u sebe vnímá jako slabost, je možná její nejsilnější stránkou.  „Nerada poslouchám ostatní a málokdy si nechám říct“, přiznává.  Zde na úpatí Alp se takovým lidem říká „tvrdošíjná palice“.  Neboli pozitivně vyjádřeno:  Je cílevědomá.  A pouze proto se mohla vypracovat během deseti let z kuchařské začátečnice k žádané profesionální kuchařce.  Je nekompromisní, ale milým způsobem. Jejím oblíbeným kolegou mezi kuchaři je Jamie Oliver.  „On opravdu vaří hrozně zajímavě“, říká.  „Navíc se mi líbí, že chodí po školách a tam vaří obědy.  Svým ležérním stylem dělá hodně pro to, že se děti opět naučí vážit si své stravy.“ Děti, to jsou i její nejpřísnější kritici:  „Když říkají, že jim to chutná, tak vím, že jsem na správné cestě.“

Događanja

Događanja

Popup Picture
Přesvědčte se sami
Vyhledat prodejce

Informace o souborech cookie:

Soubory cookie používáme k analýze přístupu na naše stránky a k reklamním účelům. Dalším používáním této stránky souhlasíte s používáním souborů cookie. Informace o souborech cookie a vaše právo vznést námitku